Historie pánské košile není ani přímočará, ani přesně zmapovaná. Jistě, ví se, že pradědeček dnešní košile byl nalezen v roce 1913 v egyptské hrobce z první dynastie, tedy z časů kolem 3000 let před naším letopočtem. Tehdejší „pra-košile“ byla ušita z plátna a těm dnešním se příliš nepodobala.

Tehdejší egyptské košile byly vyrobeny z obdélníkového kusu plátna, přeloženého a sešitého po stranách, s otvory ponechanými pro paže a otvorem vystřiženým v záhybu pro hlavu. Ze starého Egypta se dochovaly také košile, které mají dlouhé, těsné rukávy všité do průramků. Po zbytek starověku šlo však vždy o svrchní, volnější typ oděvu.

O mnoho set let později, na konci středověku, se role košile proměnila. Důvodem byl rozmach oděvů přiléhavých, těsných. Košile se tak postupně stává oděvem spodním, z velké části skrytým pod kabátem, kutnou, frakem či sakem.

Pravdou je, že košile byla vždycky víc než jen kusem prádla. Podle typu košile a jejího zdobení se dalo poznat, jaké je vaše společenské postavení. Třeba volány byly původně znakem aristokracie. V Anglii byl dokonce přijat zákon, který zakazoval osobám bez společenského postavení nosit složitě zdobené košile.

Dnes je už dávno všechno jinak. Košile jsou tu pro každého gentlemana, a to bez ohledu na způsob jejich úpravy. Mnozí pánové si však oblíbili úpravy nežehlivé. Proto existují takzvané easy iron košile, které je sice nutné po vyprání přežehlit, ale žehlení jde snadno (i nám, mužům). A pak jsou tu košile tzv. non – ironové, čili zcela nežehlivé. Ty – při správné péči – nikdy žehličku nepoznají. Není totiž důvod.