RILEY – dva lidé, tisíc cest
Když si Klára přinesla domů černý RILEY, položila ho na židli vedle kabátu. Adam si ho všiml ještě ten večer.
„Ten bych si zítra půjčil.“
„Já s ním ale zítra počítám.“
V sobotu ráno nakonec vyrazili spolu. Klára měla RILEY přes rameno, uvnitř zápisník, peněženku a pouzdro na brýle. Adam nesl dvě kávy a tvrdil, že zná zkratku přes náměstí.
Zkratka vedla kolem malé galerie. Klára se zastavila ve dveřích. Adam nejdřív zůstal venku, ale za chvíli stál vedle ní před fotografií nočního města. Původně měli v plánu jen snídani. Z galerie vyšli skoro v poledne.
Cestou k řece si Klára svlékla trenčkot a podala Adamovi batůžek. Upravil si popruh a přehodil ho přes rameno. K jeho tmavé bundě vypadal stejně přirozeně jako před chvílí k jejímu kabátu.
„Takže v pondělí?“ zkusil to znovu.
Klára se zasmála. „Asi budeme potřebovat dva.“
RILEY od Dilna. Každý má svou cestu. Některé stojí za to sdílet.
